Mám pocit, že letošní listopadové počasí je zatím takové mile přívětivé. O víkendu bylo opravdu hezky, takže jsem trochu opečovávala zahradu.
Fyzická práce mě vždycky spolehlivě uklidní, přemýšlím, hloubám a uspořádávám si myšlenky, co se mi honí hlavou...
...mladší syn chce odjet studovat a žít za oceán, ten starší žije a pracuje v zahraničí už nějakou dobu...no a já teď přemýšlím, jak bude dál vypadat život naší rozprchlé rodiny.
Je to takový sladkohořký pocit, směřovali jsme je k samostatnosti, světoběžnictví, dávali jim křídla, takže bych měla být spokojená...
Vím ale, že trochu smutku přijde, proto o tom přemýšlím jako o novém začátku, o hezkém životě zase jen ve dvou :-)
Přemýšlíte někdy o tom, jaké to bude až děti odejdou?